Mikuláš Koska: JAK SE PRAJZÁK DOSTAL DO KOREJE!!

MIKULÁŠ KOSKA

Mám tu čest se setkávat z významnými umělci. Stále častěji ale zjištuji, že velká osobnost sedí třeba hned vedle mě. Proto jsem se rozhodla udělat rozhovor se svým kamarádem Mikulášem Koskou, vynikajícím hornistou pocházejícím z Dolního Benešova. Ovšem seznámili jsme se před lety v Brně a nyní se setkáváme v Praze a Miki mi vypráví zkušenosti s hraním v Koreji.

Jak se “Prajzák” dostal do Koreje a jak se mu daří na postu prvního hornisty v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu? Jaká je jeho spolupráce s Radkem Baborákem a další jeho zkušenosti a postřehy z hudebního prostředí naleznete v následujícím rozhovoru.

Miki, kde všude v současnosti hraješ?
Od 1. února 2017 jsem sólohornistou Symfonického orchestru Českého rozhlasu, k tomu hraju v PKF - Prague Philhamonia, kde mám konkurz do skupiny, ale hraju vlastně všechny horny. Do toho spolupracuji s Radkem Baborákem. Hraju s ním vše, co potřebuje. Je to Orchestrina, Baborak Ensemble, Česká sinfonietta.

Jak jsi se s Radkem seznámil?
Bylo to v roce 2010 nebo 2011 na natáčení úpravy Brucknerovy symfonie. Jednalo se o úpravu pro osm horen, čtyři Wagnerovy tuby a varhany. A nevím, asi mě tenkrát někdo doporučil. To natáčení bylo v Mostě, kde jsem potkal Miloše Boka a Radka…a od té doby spolu hrajeme. 

Před angažmá s SOČRu jsi byl členem Filharmonie Brno, jak dlouho jsi tam působil?
Byl jsem tam od listopadu 2011 do ledna 2017. Hrál jsem tam také sólohornu.

Konkurz jsi udělal jako velmi mladý, byl jsi ještě na JAMU?
Ano, byl jsem ve druhém ročníku na JAMU…a pak mě vyhodili :-D a nastoupil jsem do filharmonie. 

Co Ty a sólová dráha?
Tak nějak skončila. Ještě na JAMU jsem hrál sólově Strausse s Filharmonií Brno. A poté jsem hrál Gliera s Janáčkovou filharmonií Ostrava. Měl jsem i několik recitálů. Hrál jsem sólové koncerty a třeba i Brahmsovo Trio. Dále jsem hrál Schumanna Koncertní kus pro čtyři lesní rohy s Radkem Baborákem a dvěma kolegy ze Skotska na Festivalu v Edinburgu pod vedením Sira Johna Elliota Gardinera. Poté jsem přešel spíše na komorní hudbu, asi bylo nějaké divné období, nebyl o sólovou hornu moc zájem.

Co Tvé studium?
:-D Upřímně mé studium….nejsem vůbec studijní typ. Nemám dokončenou ani jednu školu, měl jsem ale hodně skvělých učitelů. V Ostravě už na ZUŠ jsem měl Jana Dajče, který ve mně objevil asi nějaký talent a brával mě na konzervatoř na hodiny. Již v sedmé třídě jsem hrál sólově s Janáčkovou filharmonií Ostrava, hrál jsem 3. Mozarta a měl jsem na zubech rovnátka. Docela jsem trpěl, ale pak jsem se s tím naučil hrát. No a potom jsem šel na Konzervatoř Ostrava na konzultaci a Karel Doležil mi říkal, že mi tu hodinu dá, ale pod podmínkou, že k němu půjdu na konzervatoř. A já už jsem věděl, že stejně nic jiného dělat nebudu, takže tak jsem odstartoval studium. Poté jsem byl u Jindřicha Petráše na JAMU. Studium na JAMU trvalo přerušovaně asi pět let, ale nedokončil jsem ani bakaláře. A potom jsem šel za Radkem Baborákem do Prahy na HAMU, kde jsem byl dva roky. Z pracovních a časových důvodů jsem to nedokončil a ani se mi poté už nechtělo, měl jsem hodně práce…spoustu hraní.

Když jsme u té práce, měl jsi zajímavou zkušenost v Koreji, je to tak?
Ano. Dostal jsem nabídku přes kamarádku manažerku, která mi zavolala, že v Koreji v Soulu je KBS Symphony Orchestra a už dlouhodobě tam nemají první hornu. Když jsem tam jel poprvé, tak to byl asi nejtěžší program, co jsem kdy hrál. Byla to Symfonie č. 4 Antona Brucknera, kde začíná horna úplně sama. Jel jsem tam s tím, že nejhorší, co se může stát, bude to, že mne už nepozvou. To se nestalo:-). Pro mě to byla obrovská zkušenost. Za prvé jsem byl sám v cizím orchestru, potom to byl tento těžký program a za třetí jsem poznal mnoho zahraničních kolegů. Byl tam první trumpetista z rozhlasu z Paříže, trombónista z Bruselu, na klarinet tam jezdil hudebník z Izraelské filharmonie. Mohl jsem srovnávat úroveň, jednoduše to byla obrovská zkušenost.

Jak se Ti tam hrálo?
Mně se tam hrálo dobře. Nepočítám smyčce, to jsou obroský dříči sami o sobě, ale ostatní Korejci studují v zahraničí. Všichni hornisté studovali v zahraničí, kromě jedné holky. Dva byli v Americe, další v Belgii. Hrálo se mi tam jednoduše dobře. Teď tam byl konkurz na lesní roh, nabízeli mi také, abych tam šel, ale jelikož jsem nastoupil do SOČRu, tak jsem odmítl. Takže je tam nyní hráč na roční smlouvu a já tam v současné době nejezdím.

Vidíš tam nějaké rozdíly v orchestru?
Tak platy si myslím, že tam jsou lepší než u nás. Ale i ta situace tam je jiná, většina peněz jde na bydlení atd, ale myslím si, že se mají lépe. No…a co se týče orchestru jako takového, tak tam vládne řád, žádné mluvení o pauzách atd… Když mluví dirigent, tak mu do toho nikdo nekecá. Všichni mají takovou větší pokoru, jsou vychovaní. Co mě velmi překvapilo, tak je vztah na pracovišti. Nemůžeš pozdravit holku v orchestru. Nemůžeš jí dát pusu na tvář nebo jí podat ruku, jednoduše s ní nemůžeš mít kontakt. To předtím nebylo….ale pak tam nastala nějaká změna a objevila se tato pravidla. 

Chtěl jsi tam zůstat?
Uvažoval jsem o tom po jedné neštastné životní události. Ale nakonec jsem se rozhodl zůstat tady, otevřel jsem si možnosti v Praze, tak by asi byla škoda to zde všechno zanechat. Uvidím, třeba tam ještě odjedu.

Jak vzpomínáš na svou brněnskou éru?
Vzpomínám na to rád. Zase to pro mě byla velká zkušenost. Nastoupil jsem do filharmonie bez praxe. Jediné, co jsem měl za sebou, byla hra ve školním orchestru. No a pak mě hodili do vody rovnou bez kruhu!:-D Já jsem byl proti tomu, říkal jsem panu Mrazíkovi, že bych chtěl začít na třetí horně a občasně hrát první. No jenomže to neprošlo, a tak jsem do té vody byl hozen. Takže během dvou let jsem se dost trápil. Nevěděl jsem, jak vést skupinu, jak hrát ty věci stylově atd. Trvalo to tak tři roky, než jsem se otrkal. 

Co Tvá budoucnost?
To je otázka, zatím nemám konkrétní představu. Chci zkusit konkurzy do zahraničí, Švýcarsko, Německo, Rakousko. Mám PKF a SOČR a nerad bych přišel o kontakty s Radkem. To mě drží v Praze. Kam bych měl jezdit, když nejlepší hornista je tady? 

Kde a kdy Tě uslyšíme?
Tak určitě na nějakém koncertě se SOČRem nebo s PKF - Prague Philharmonia. Sólově budu hrát zajímavý koncert v srpnu - Schumannům Koncertní kus pro čtyři lesní rohy. Dále mě čeká FILM MUSIC TOUR s Moravia Brass Bandem, v němž jsem sólohornistou a také vystoupení v rámci festivalu v Kutné Hoře, který organizuje Jiří Bárta.

Cokoli bys chtěl dodat?
Jsem mladý, krásný a nezadaný :-D a choďte na koncerty!


Děkuji Mikuláškovi za rozhovor, těším se na všechny projekty s ním a přeju mu hodně úspěchu a radosti nejen v hudbě!

Kristýna Ratajová
www.prokoncert.cz
www.filmmusictour.cz
www.lkom.cz